Kutilství v mužské podobě
Když je doma potřeba něco zařídit, povětšinou se (na rozdíl například od Američanů) nehrnete ihned k telefonu, abychom si zavolali „toho chlápka“, který umí danou věc opravit.

Dost možná kvůli vlastní tendenci šetřit, kde se dá – přiznejte si, kolik máte známých, kteří by si pro korunu nechali doslova koleno vrtat – nebo z důvodu jakési podivné hrdosti, která by nám nedala později v noci spát, kdybychom se o opravu, úpravu či výrobu potřebné věci nebo problému alespoň nepokusili za pomocí vlastních sil a zdrojů.

Zcela typické je toto chování pro muže, a to nejen u nás, ale téměř po celém světě. Také čeští mužové jsou uráženi návrhy svých manželek a partnerek uvádějících řadu vhodných argumentů, proč není vhodné se v elektrických zásuvkách šťourat přesto, že o elektřině daná osoba ví pouze to, že je nutné ji zapnout, aby fungovala.
Nic proti mužům, kteří se rádi a pravidelně angažují. Těm se samozřejmě nadá nic než fandit. Ovšem je nutné si uvědomit, kde leží hranice našich dovedností, za něj už není ze zdravotních důvodů radno zacházet.
Proto říkáme jasné ANO snaze a motivaci, ovšem NE tendenci rozvíjet kutilské vlohy v situacích, kdy může jít doslova o život.
 
„Kutilství“ v ženské podobě
Ačkoli o ženách není v našich podmínkách hovořeno jako o „kutilech“ či případně kutilkách, také dámy mají své domácnosti v oblasti výroby a tvorby co nabídnout. Některé pěstují hobby, jako jsou například vyšívání, háčkování, nebo třeba výroba textilních produktů na šicím stroji.

Vzhledem k tomu, že dané činnosti vyžadují čas, energii, a hlavně velký kopec zaujetí, ve výsledku se jistě jedná o podobný projev tíhnutí ke kutilství, který se u mužských protějšků projevuje oblibou v řezbářství, stavařině či jiných oblastech.
Češky jsou svými schopnostmi tvorby něčeho z téměř ničeho proslavené a stejně jako jejich partneři tak mohou značným způsobem přispět ke vzhledu, vybavení a fungování svých domácností.